Dokáže víra přivolat déšť?

09.05.2017

V USA se nacházelo koncem 19 století ve velkém období sucha. Sucho velmi trápilo hlavně farmáře kukuřice na západním i východním pobřeží. Největší pěstitelé kukuřice na obou stranách Severní Ameriky byli zarytí ateisté. I přes jejich bezbožnost zlomeni krutým suchem a vedrem vyhledali místní kostel a poklekli před Bohem.

Odříkali svou modlitbu a šli domů. Sedlák ze západního pobřeží už nevydržel doma a z posledních našetřených peněz si vyšel do místního hostince uhasit žízeň a smutek z nekonečného vedra.

Naproti tomu sedlák z východního pobřeží opravdu věřil ve svou modlitbu, říkal si neustále doma. Připusťme, že Bůh existuje, že zaprší, co budu ale potom dělat? Když mi déšť zničí poslední zbytky úrody, která mi zbyla?

Rozhodl se pro to v horku přesahující 40 stupňů celsia vyjít v pravé poledne ven a nařídil manželce, uprosil poslední přátelé a rozkázal otrokům, aby šli s ním, že potřebuje pomoc. A tak sedlák a jeho pomocníci pracovali na poli až do doby, kdy měsíc vyšel na oblohu. Kolemjdoucí se jim chechtali a často svolávali své příbuzné z okolí, aby se šli na ty blázny pracující v nekřesťanském horku podívat.

Další den Bůh vyslyšel jednu z modliteb.

Na jakém pobřeží pršelo?